Dobrý den,
Jmenuji se František Štěpáník a narodil jsem se mamince předčasně ve 27. týdnu těhotenství s porodní váhou 990 gramů. Tento brzký příchod na svět provázely mnohé komplikace. Přes problémy s dýcháním, infekce, krvácení do části mozku, operace i udržování v umělém spánku, kdy jsem prodělal celkovou sepsi organismu. Dlouhých 106 dní jsem strávil v nemocnici na oddělení JIRP a neonatologie. Můj vývoj ale ani dále nepostupoval tak, jak by měl a začal se výrazně opožďovat. Byla mi diagnostikována Dětská mozková obrna a tím si nesu do života následky.

Mám problémy s jemnou i hrubou motorikou a také s řečí. Doposud samostatně nechodím, pohybuji se jen u opory, s dopomocí a na invalidním vozíčku. Psaní rukou i přes veškerou snahu taky nezvládám a učím se komunikovat pomocí klávesnice.

Nikdy jsem to ale nevzdal. Od miminka rehabilituji s velkou pomocí mé trpělivé maminky. Od dvou let jsem začal absolvovat intenzivní
lázeňské pobyty, navštěvovat denní rehabilitační stacionář, podstupovat intenzivní neurorehabilitace v rehabilitačních centrech, ergoterapii, klinickou logopedii, rehabilitace v bazénu. Navštěvuji také zooterapii, kde mi zvířátka pomáhají s uvolňováním spastických svalů. Před čtyřmi lety jsme začali pravidelně dojíždět na kliniku do Rakouska, kde mi vyráběli speciální ortézy na dolní končetiny, které mi moc pomohly udržovat nohy v rámci možnosti ve správném postavení, a taky dostat se ze špiček na paty. Tyhle veškeré terapie, a spoustu dalších pomůcek, které k životu potřebuji, jsou finančně velmi náročné. Jen částka za ortézy už přesáhla půl miliónů. Nicméně díky tomu všemu jsem už taky ušel obrovský kus cesty a udělal jsem viditelné pokroky, za které jsme
s maminkou strašně moc vděční.

Nyní je mi deset let a navštěvuji třetí třídu speciální školy. Aktuálně mě čeká náročná operace obou dolních končetin a levé kyčle. Po rekonvalescenci budou muset následovat lázně a intenzivní neurorehabilitace, které nejsou hrazeny pojišťovnami. Nevíme co vše dalšího bude ještě potřeba a taky zda se nebudu muset na kliniku do Vídně vrátit.

Ale určitě mám velkou naději, že se po tělesné stránce posunu, budu mít větší motivaci k chůzi a třeba udělám i samostatné krůčky.

Jsem, i přes svůj poměrně těžký start do života, šťastný, veselý a usměvavý kluk plný energie, nebojím se nových výzev ani překážek. A proto budeme s maminkou za každou pomoc velice vděční, abych si mohl i já v životě splnit své sny.