Jmenuji se Péťa a rád bych se vám představil. Narodil jsem se 29. Listopadu 2003, takže zanedlouho oslavím osmnáctiny. Můj příchod na svět nebyl jednoduchý. Narodil jsem se v 25. týdnu těhotenství a první půlrok života jsem strávil v inkubátoru ve fakultní nemocnici v Ostravě. Ten čas provázela řada zdravotních komplikací – krvácení do mozku, obtíže s dýcháním či příjmem potravy, obrna části těla a další.

Domů jsem se podíval teprve jako desetiměsíční miminko. K ostatním potížím se přidaly epileptické záchvaty, které hodně zpomalily moje další možnosti poznávat a objevovat tenhle svět. Jak jsem rostl, bylo zřejmé, že se nepostavím na nožky a stále budu potřebovat vozík. A taky mi přestalo chutnat jíst a moc jsem nevyrostl. Rodiče se o mě ale trpělivě a s láskou starali, a tak jsem v rámci možností prospíval. Během let se naše rodina rozrostla, přibyli mi 3 bráškové.

Moc rád jsem chodil do MŠ Eliška a když nastal čas jít do školy nastoupil jsem do Základní školy speciální na ulici Dostojevského v Opavě. Teď chodím do posledního 10. ročníku. Ve škole jsem rád. Poslouchám básničky a vyprávění, trénuji chytání a podávání hraček či obrázků, prohlížím si knížky, poslouchám písničky, rehabilituji, s paní asistentkou vyrábím různé věci. Paní asistentka mě dost honí při jídle, učí mě držet vidličku a pít ze speciálního hrnečku. Sám nezvládnu skoro nic, při všech aktivitách jsem plně odkázaný na pomoc mého okolí. A i když nemluvím, všechno vnímám. Díky speciálním pomůckám se mohu účastnit každodenního života. Se školou se dostanu i na výlet na kole, tedy já sedím v benecyklu a někdo z učitelů či asistentů mě veze a stejně prima to je v zimě, když jedeme na monoski.

Bydlím v Opavě s rodiči a mými sourozenci. Dlouho jsme bydleli v domě nedaleko naší školy. Z 4. patra jsem měl hezký výhled na město a domů jsem se se svým vozíkem vždy dostal pohodlně výtahem. Doma jsem mohl ležet nebo sedět ve vozíčku a hrát si nebo se dívat na pohádku. Teď se věci změnily a musíme se přestěhovat do jiného bytu. Rodiče se tam byli podívat, a říkali, že je taky hezký, jen v domě není výtah a náš byt je opět ve 4. patře. Můj vozík bude muset zůstávat dole pod schody a rodiče mě budou nahoru nosit. Ještěže jsem moc nevyrostl. A tak bych domů potřeboval novou speciální židličku, ve které bych mohl pohodlně a bezpečně sedět při krmení, dívat se na televizi, hrát si se svými sourozenci nebo pít kafíčko s babičkou. O příspěvek na tuto židličku bych vás chtěl moc poprosit.